Měnič je zařízení pro regulaci výkonu složené z polovodičových součástek, které se používají hlavně k převodu stejnosměrného proudu na střídavý proud. Obecně se skládá z oboustranného zesilovacího obvodu a oboustranného můstkového obvodu měniče. Oboustranný zesilovací obvod zvyšuje stejnosměrné napětí solárního článku na stejnosměrné napětí potřebné pro řízení výstupu měniče; oboustranný můstkový obvod měniče ekvivalentně převádí zvýšené stejnosměrné napětí na střídavé napětí se společnou frekvencí.
Měniče, známé také jako regulátory výkonu, lze podle použití měniče ve fotovoltaickém systému výroby energie rozdělit na nezávislé napájecí zdroje a síťové měniče. Podle metody modulace tvaru vlny je lze rozdělit na obdélníkové měniče, krokové měniče, sinusové měniče a kombinované třífázové měniče. Měniče používané v systémech připojených k síti lze rozdělit na transformátorové měniče a beztransformátorové měniče podle toho, zda je v nich použit transformátor. Hlavní technické parametry solárního fotovoltaického měniče jsou:
1. Jmenovité výstupní napětí
Fotovoltaický střídač by měl být schopen dodávat jmenovité napětí v rámci povoleného rozsahu kolísání specifikovaného vstupního stejnosměrného napětí. Obecně platí, že pokud je jmenovité výstupní napětí jednofázové 220 V a třífázové 380 V, je odchylka kolísání napětí specifikována následovně.
(1) Při provozu v ustáleném stavu se obecně vyžaduje, aby odchylka kolísání napětí nepřekročila ±5 % jmenovité hodnoty.
(2) Při náhlé změně zátěže nesmí odchylka napětí překročit ±10 % jmenovité hodnoty.
(3) Za normálních provozních podmínek by nevyváženost třífázového napětí na výstupu střídače neměla překročit 8 %.
(4) Zkreslení tvaru napětí (sinusové vlny) třífázového výstupu by obecně nemělo překročit 5 % a u jednofázového výstupu by nemělo překročit 10 %.
(5) Odchylka frekvence výstupního střídavého napětí měniče by za normálních provozních podmínek měla být v rozmezí 1 %. Frekvence výstupního napětí specifikovaná v národní normě Gb/t 19064-2003 by měla být mezi 49 a 51 Hz.
2. Účiník zátěže
Velikost účiníku zátěže udává schopnost střídače nést indukční nebo kapacitní zátěž. Za podmínek sinusového průběhu je účiník zátěže 0,7 až 0,9 a jmenovitá hodnota je 0,9. V případě určitého výkonu zátěže, pokud je účiník střídače nízký, se požadovaný výkon střídače zvýší, což má za následek zvýšení nákladů. Zároveň se zvyšuje zdánlivý výkon střídavého obvodu fotovoltaického systému a zvyšuje se proud obvodu. Pokud je velký, nevyhnutelně se zvýší ztráta a sníží se i účinnost systému.
3. Jmenovitý výstupní proud a jmenovitá výstupní kapacita
Jmenovitý výstupní proud se vztahuje k jmenovitému výstupnímu proudu střídače v rámci specifikovaného rozsahu účiníku zátěže, jednotka je α; jmenovitý výstupní výkon se vztahuje k součinu jmenovitého výstupního napětí a jmenovitého výstupního proudu střídače, pokud je výstupní účiník 1 (tj. čistě odporová zátěž), jednotka je kva nebo kW.
Čas zveřejnění: 15. července 2022